Rakovina plic příznaky, projevy, léčba a délka života

Rakovina plic je zhoubné nádorové onemocnění, které postihuje tkáň plic a dýchacích cest. Zhoubný nádor plic je jednou z nejčastějších příčin úmrtí.

Ve svém počátku probíhá onemocnění obvykle bez výraznějších příznaků. Dále jsou projevy nemoci různorodé, závisí od stadia rakoviny plic, typu nádoru apod. Rozvoj rakoviny plic mohou provázet jednak symptomy nespecifické, jednak specifické.
Mezi nespecifické příznaky rakoviny plic řadíme např. únavu, celkovou slabost, zvýšenou teplotu, nechutenství, hubnutí, bolest na hrudi. Rakovina se zpočátku může projevovat jako těžké nachlazení. Specifickým příznakem nádoru plic bývá zpravidla dlouhotrvající neustávající kašel, pacienti také často vykašlávají hlen s příměsí krve. V důsledku postižení inervace hrtanu se může vyskytovat chrapot. Objevit se může i dušnost. Rostoucí nádor může poškodit i krční nervy. Onemocnění mohou doprovázet bolesti ramen a paží, otoky aj. Komplikací rakoviny plic je metastazování nádoru, tedy zakládání nových ložisek v jiných, vzdálenějších tkáních. Typicky se může jednat o játra, ledviny a nadledviny, mozek, kosti (např. hrudní kost, žebra, páteř, pánev) a další. V závislosti na výskytu metastáz se přidávají další projevy postižení organismu (např. náchylnost ke zlomeninám, zvracení, bolesti hlavy, bolesti v bederní oblasti atd.)

Mezi rizikové faktory vzniku rakoviny plic řadíme především vystavení organismu kancerogenním látkám (látkám vyvolávajícím rakovinu), zejména nitrosaminům. Nejvýznamnějším zdrojem těchto látek jsou tabákové výrobky. V menším množství se vyskytují v některých potravinách, kosmetických přípravcích atd.

Postup v diagnostice rakoviny plic zahrnuje sepsání anamnézy, fyzikálního vyšetření plic (tj. pohled, poslech, pohmat, poklep), dále může být indikováno pořízení rentgenového snímku hrudníku, počítačová tomografie (CT), cytologické vyšetření vykašlaného hlenu. Doporučena může být i bronchoskopie, což je endoskopická zobrazovací metoda, při níž je do dýchacích cest zaveden optický přístroj, který umožní lékaři prohlédnout sliznici dýchacích cest, případně odebrat vzorek tkáně. Získaný vzorek tkáně lze pak odeslat k cytologickému či histologickému vyšetření. Na základě těchto laboratorních vyšetření je pak možné poměrně spolehlivě určit, zda se jedná o nádor. Existují i další speciální metody diagnostiky karcinomu plic.

Léčba rakoviny plic se odvíjí od typu nádoru a jeho rozsahu, přihlíží se také k celkovému stavu pacienta, jeho věku apod. V léčbě se v současné době uplatňují chirurgické metody, chemoterapie a ozařování. V závislosti na rozsahu poškození se chirurgicky odstraňuje buď jen malá část tkáně, celý plicní lalok nebo celá jedna plíce. Chemoterapie je metoda léčby chemickými látkami, které ničí nádorové buňky a tlumí buněčný růst. Význam chemoterapie spočívá v likvidaci i těch nádorových buněk, které nebylo možné chirurgicky odstranit. Užívá se také radioterapie, neboli ozařování ionizujícím zářením.

Prognóza rakoviny plic závisí stejně jako u jiných typů rakoviny zejména na včasné diagnostice.